Volební průzkumy pravidelně informují o tom, které politické strany získávají nebo ztrácejí podporu. Výsledky se objevují v titulcích médií, komentují je politici a diskutují o nich voliči. Méně pozornosti se však věnuje otázce, jak tato čísla vznikají.
Výzkumné agentury zpravidla oslovují stovky až tisíce respondentů, jejichž odpovědi mají reprezentovat názory mnohem větší skupiny obyvatel. Klíčovou roli přitom nehraje pouze počet dotázaných, ale také způsob jejich výběru, ochota účastnit se průzkumu a následné statistické zpracování odpovědí.
I průzkum provedený podle odborných pravidel může obsahovat zkreslení. Některé skupiny obyvatel se obtížněji oslovují, jiné odpovídají ochotněji. A ani správné zastoupení lidí podle věku, vzdělání nebo bydliště automaticky nezaručuje, že budou odpovídat stejně jako ostatní členové těchto skupin.
Výzkumníci proto používají statistické vážení, které má rozdíly ve složení vzorku korigovat. Ani tato metoda však nedokáže odstranit všechny možné chyby.
Vedle otázky přesnosti vzniká ještě další problém: zveřejněné výsledky mohou samy ovlivňovat rozhodování voličů. Průzkum tak nejen zachycuje veřejné mínění, ale může se stát také jedním z faktorů, které ho utvářejí.
Zdroj: Základ zprávy odpovídá metodickým vysvětlením Pew Research Center a Cornellovy univerzity.
Volební průzkum může být proveden poctivě, a přesto se mýlit. Rozhoduje totiž nejen počet dotázaných, ale také to, kdo odpovídá a jak se výsledky zpracují. A zveřejněná čísla mohou následně ovlivnit samotné voliče.
Tři různé pohledy
Jindřich Krejčí – sociolog, Sociologický ústav AV ČR
Poctivě provedený průzkum ještě neznamená, že jeho výsledek dokonale odpovídá skutečnosti.
Krejčí se zabývá metodickými problémy volebních výzkumů, jejich omezeními a možnostmi manipulace. Upozorňuje také na rizika, která vznikají při používání výsledků v médiích a při jejich interpretaci jako předpovědí voleb. Jeho práce ukazuje, proč je potřeba posuzovat nejen zveřejněná procenta, ale i způsob, jakým výzkum vznikl.
Scott Keeter a Courtney Kennedy – Pew Research Center
Můžete mít správný počet mladých, starých i vysokoškoláků. A přesto špatně odhadnout jejich politické názory.
Výzkumníci vysvětlují, že běžné statistické vážení podle demografických údajů nemusí odstranit politické zkreslení vzorku. Pokud například lidé se stejným vzděláním a věkem odpovídají na průzkumy s různou ochotou podle svých politických postojů, nemusí být výsledný vzorek reprezentativní.
Zohlednění předchozího hlasování nebo politických preferencí může přesnost zlepšit, ale není univerzálním řešením. Podle autorů proto zůstává důležitý samotný způsob získávání respondentů.
Marek Hilšer – bývalý prezidentský kandidát a senátor
Průzkumy nejen měří volební preference. Jejich zveřejňování může měnit samotné rozhodování voličů.
Hilšer kritizuje především způsob, jakým média s volebními modely zacházejí. Opakované zdůrazňování toho, kdo má šanci uspět a kdo nikoliv, může podle něj vytvářet tlak na voliče i kandidáty. Politická soutěž se pak může soustředit více na pořadí v průzkumech než na programy a skutečná témata.
Samotnou existenci průzkumů Hilšer nezpochybňuje. Jeho výhrady směřují hlavně k jejich mediálnímu využívání.